O nás

Vážení hosté,
vítáme Vás na jednom z nejkrásnějších míst staroměstské kotliny na jižním úbočí Rychlebských hor v nadmořské výšce 1022 mnm. Hotel Paprsek má celoroční provoz včetně restaurace a nabízi bohatý sportovní zimní i letní program.

V zimě nabízíme tři sjezdové tratě o délkách 1000-1300 m s největším SNOW-PARKEM v České Republice, lyžařskou školou i školičkou, půjčovnou lyží a snowboardů. Bezplatné parkoviště u lanovky a restaurací Vindoška. Doprava lyžařů je zajištěna lanovkou a menším lyžařským vlekem.

V okolí upravujeme několikrát týdně rolbou přes 70 km běžeckých lyžařských tratí, včetně lyžařských stop na Polském území. V létě je Paprsek křižovatkou turistických i cyklistických cest, opět propojených na Polsko.

Historie chaty Paprsek

Chata byla postavena v roce 1932 za pouhé čtyři měsíce Moravsko-Slezským Spolkem.
Na svoji dobu byla luxusně vybavena ústředním topením, vlastní elektrárnou, studnou, teplou a studenou vodou na všech pokojích.
Původní název chaty byl „Slezský Dům“ (Schlesierhaus).

 

Současnost Chaty Paprsek

Chata ma 2,3,4 lůžkové pokoje se sociálním zařízením, televizí a internetem. Celodenní restaurace, jídelna pro hotelové hosty, sauna, prostorná dětská herna, sušárna obuvi a oblečení. Panaromatická terasa propojená na louku s kapličkou.

Minulost a současnost chaty Paprsek

Oblíbená turistická chata Paprsek se sice již nachází v Rychlebských horách, nicméně svou historií, polohou i turisticky zcela jednoznačně patří do okruhu Jesenických horských chat. Leží na hlavní, červeně značené hřebenové trase,vedoucí od Králického Sněžníku podél Česko-polské hranice přes Paprsek na Ramzovou a dále po hlavních hřebenech Hrubého Jeseníku.

V době, kdy v celé jesenické oblasti stála již celá řada turistických chat a kdy si zde konkurovaly dokonce dvě turistické organizace (německá MSSGV a česká KČST), byla právě tato poměrně atraktivní krajina mezi Králickým Sněžníkem a Ramzovou o délce přes 25 km stále ještě bez turistického zázemí. Proto se na počátku 30. Let zástupci MSSGV ze starého Města pod Sněžníkem rozhodli vybudovat v této oblastí novou horskou chatu, která by turistům poskytovala občerstvení a nocleh. Při výběru místa hrála nemalou roli i skutečnost, že zmíněnou oblast navštěvovali turisté jak z české strany hranic, tak také z části tehdejšího pruského Slezska (dnešní Kladsko v Polsku).

Jako ideální místo byla proto vybrána rozsáhlá náhorní plošina svahu hory Titzhübel (dnešní Výhled – 1030 m), ležící v bezprostřední blízkosti hranice a současně snadno dostupná ze Starého města. Navíc se zde nalézal velmi dobrý lyžařský terén jak pro sjezdaře, tak běžkaře. Místo současně poskytovalo krásné výhledy do okolí na západě na celou skupinu Králického Sněžníku (ten samotný dnes není pro vzrostlý les vidět), na jihu do údolí říčky Krupé a dále údolí řeky Moravy, a konečně na hřeben Hrubého Jeseníku, táhnoucí se od východu až téměř na jih (od Šeráku přes Praděd až po Pecný).

Základní představu o vzhledu a funkci nové chaty zpracovali členové sekce MSSGV ve Starém Městě. Chata měla splňovat ty nejnáročnější požadavky turistů, proto mělo být samozřejmostí zavedení tekoucí teplé a studené vody a instalace ústředního topení. V její blízkosti se spolek rozhodl postavit dokonce vlastní vodní elektrárnu, která by chatu zásobovala elektrickým proudem. Celkový projekt stavby byl zadán stavebnímu mistru Ottu Heldovi z Hanušovic. Před samotnou výstavbou však bylo nutno zakoupit příslušný pozemek a – to především – uspořádáním veřejné sbírky získat potřebný finanční obnos. Rozsáhlé sbírky, kdy byly peníze, potřebné k výstavbě chaty i vodní elektrárny skutečně vybrány, proběhly v roce 1931. Zde je nutno připomenout, že sbírka probíhala v krajný nepříznivém období, kdy v celém světě panovala obrovská hospodářská krize, která těžce postihla zejména pohraniční oblasti Českého státu – o to je výsledek sbírky cennější.

Na podzim téhož roku spolek schválil znění žádosti o zakoupení pozemku a pověřil svého předsedu dr. Herberta Buhla, aby prosadil jménem spolku u úřadů jednak urychlené odprodání pozemku, jednak povolení výstavby nové horské chaty. Po obtížném jednání pak Lesní správa schválila vybudování nové turistické cesty na horu Výhled, sjízdné dokonce i pro automobily. Samotná stavba chaty byla svěřena firmě bratrů Vodičkových ze Starého Města, kteří zahájili práce již v květnu 1932. V červnu již byla vybudována vodní elektrárna a zaveden vodovod. Průběh výstavby byl nesmírně rychlý a ke konci července již probíhaly dokončovací práce. K slavnostnímu otevření chaty pro veřejnost došlo v neděli 21. srpna 1932, když bylo předtím nutno vybrat termín, který by se nekryl s jinými svátky či slavnostmi v okolí a byla tak zajištěna hojná účast návštěvníků.

Stavba
Květen roku 1932, stavba je v plném proudu

Nová horská chata, ležící ve výšce 1022m, dostala název Schleslerhaus (Slezský dům).Samotné oslavy však započaly za velké účasti hostů již v sobotní podvečer. Před nazdobenou chatou byl zapálen obrovský táborák, který doplnily světlice a rakety, vypuštěné o půl deváté večer. Také z vedlejších kopců zdravily zapálenými ohni novou družku ostatní horské chaty. V úvodním projevu u ohně zrekapituloval průběh výstavby chaty učitel Coulon z Kunčic, který vyzdvihl úlohu rodiny Buhlových a stavebního mistra Vodičky. Současný poděkoval všem dělníkům, kteří se na výstavbě chaty podíleli. V neděli dopoledne při krásném slunečném počasí přivítala dcera starosty Buhla světícího biskupa dr. Josefa Schinzela. Přítomny byly též delegace z okolních sekcí MSSGV – z Rýmařova, Breslau (dnešní Wroclaw), Gliwic, ale též návštěvníci z Vídně a Berlína. Další delegace přijely ze širokého okolí, např. z Vápenné (59 lidí, Krnova (30), Opavy (40) atd. Ty všechny uvítal písněmi zpěvácký kroužek ze Starého Města. Poté biskup Schinzel odsloužil slavnostní mši pro zúčastněné a provedl vysvěcení nového objektu.

Samotná chata (spíše však horský hotel) byla na svou dobu ~ nezvykle dobře vybavena jak pro letní turistiku, tak zimní sporty. Prvním nájemcem se stal Johann Schnaubelt. Kromě restauračních prostor měla 8 samostatných pokojů se 40 lůžky a dvě společné noclehárny s dalšími 36 lůžky. Byl sem zaveden vodovod s teplou a studenou vodou a vlastní elektrický proud. Byla vhodným místem odpočinku pro turisty, putující, jak z Králického Sněžníku od tehdejší Lichtenštejnovy chaty, tak z Ramzové a Petříkova. Autem bylo možné dojet až do Velkého Vrbna, odkud další výstup trval zhruba 25 minut. Návštěvníci z opačné strany hranic vystupovali z Bielenthalu přes Nový Bielendorf údolým říčky Biala. Chata se záhy stala velice oblíbeným cílem turistů. Její návštěvnost neklesala ani v zimě, neboť se stala střediskem lyžařů.

Podle dochovaného snímku (v záhlaví článku) se v létě v blízkosti chaty dokonce pěstovalo obilí. Německá historie Slezského domu končí květnu 1945, kdy horské chaty přechází do vlastnictví českého státu. Chata v té době dostává nový název U Ráje. Tento název souvisel jak s blízkostí chráněné krajinné lokality Ráj na svazích hraniční hory Jiviny, tak s překrásným okolím chaty. V této době se zde vystřídalo několik nájemců. Po r. 1948 přechází chata do vlastnictví nejdříve Jednoty, pak Státních lesů a nakonec se stává na dlouhá léta majetkem n.p. TOS Olomoucp to již ale pod názvem chata Paprsek Po menších stavebních úpravách sloužila k rekreaci zaměstnanců podniku. Stále však poskytovala jako jedna z mála podobných zařízení své služby i příchozím hostům – náhodným turistům či lyžařům v zimě. Chata Paprsek zůstala totiž stále oblíbeným cílem návštěvníků hor.

V druhé polovině 70. let byla kapacita chaty rozšířena výstavbou nové budovy v jejím sousedství. Ta sloužila ze dvou třetin pro ubytování personálu chaty, zbytek jako reprezentační apartmá pro zvláštní hosty. Chata měla tehdy kapacitu 54 ubytovaných ve 2p 3p a 4 lůžkových pokojích. V její blízkosti byl vybudován na vlastní cvičné louce 500 m dlouhý lyžařský vlek s výškovým převýšením sto metrů, který tu až dosud citelný scházel. Tak byla zajištěna možnost lyžování přímo u chaty a zastaven přesun lyžařů do nedalekého Petříkova. Chata si až doposud zachovala svůj původní vzhled. Budovy, které kdysi přešly do vlastnictví podniku jako jejich rekreační zařízení, bývaly totiž obvykle velmi dobře průběžně udržovány, takže v jejich případech nebylo nutné sahat k nákladným rekonstrukcím či dokonce přestavbám. U Paprsku byla v průběhu doby přistavována pouze velká vyhlídková terasa před průčelím chaty.

Přeměna vlastnických vztahů po r. 1989 se nevyhnula ani chatě Paprsek – 1. května 1993 ji v přímém prodeji získala firma Mika s.r.o. Nový majitel pan Miloslav Mika vzápětí rozšířil kvalitu a množství nabízených služeb. Již 31.května 1993 zde byla otevřena sauna. V letním období mají zdejší hosté možnost projížděk na koních. Vnitřní vybavení chaty plně vyhovuje potřebám ubytovaných i průchozích hostů. V jídelně s výčepem piva je k dispozici 70 míst a dalších 40 míst se nachází v jídelně pro ubytované hosty. V létě a za pěkného počasí i v zimně chata poskytuje příjemné posezení na terase s výhledem na Jeseníky a do údolí k Velkému Vrbnu.

Své služby chce nové vedení chaty ještě rozšířit. Již je zpracován projekt výstavby dalšího lyžařského vleku s délkou 1 km pro náročnější sjezdaře.

V blízkosti chaty je křižovatka tří turistických cest. Zelená značka vede přes Větrov a Starý kopec přímo do Starého Města (7km). Žlutá značka sestupuje přes Velké Vrbno až k údolí medvědí rokle, kde se cesta křižuje s modrou značkou (ta vede z Adamovského údolí taktéž do Starého Města) a pokračuje do Branné, starobylého a historického města. Dodnes tu stojí starý hrad Kolštejn (z německého Goldstein), původně střežící starou kupeckou stezku z Moravy do Slezska (hranice Slezska vede přes Ramzovské sedlo). Hrad je již několik let restaurován, neboť je ve velmi zchátralém stavu.

Nejvíce využívána je však trasa červené značky. Směrem na 20 km vzdálený Králický Sněžník vede přes Medvědí boudu pod Kunčickým hřbetem (1066 m) k Hraniční boudě a na Hraniční hoře (954m) se poprvé dotkne Česko-polské hranice, podél níž pak již vede po vrstevnici nejvyššího vrcholu stejnojmenné horské skupiny – Králického Sněžníku (1423m). Pod jeho vrcholem stála až do r. 1971 tzv. Lichtenštejnova chata a na vrcholu samém do r. 1973 kamenná rozhledna. Obě stavby musely být pro celkovou zchátralost nakonec strženy. Na vrcholu zůstal jen malý pomník slona, symbolizující hranici dotyku tří historických zemí – Čech, Moravy a Slezska. Pod vrcholem se nalézá pramen největší moravské řeky – Moravy.

Mnohem užívanější je však trasa z Paprsku na Ramzovou, přesněji, z Ramzové na Paprsek. Ramzová je totiž pro svou snadnou dostupnost autem, vlakem i autobusem nejčastějším výchozím bodem turistických cest jak do oblasti Jeseníků, tak Rychlebského pohoří. Cesta na 7 km vzdálený Paprsek vede nejdříve přes oblíbené lyžařské středisko Petříkov, kde se nachází několik lyžařských vleků, stanice horské služby a celá řada podnikových chat. Za Petříkovem se cesta poměrně prudce zvedá na Trnovou horu (100lm) a kolem Císařské boudy míří přímo k chatě Paprsek.